Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě je příspěvková organizace Libereckého kraje
Information in Deutsch Cena vstupného Otevírací doba Facebook
Návštěvní kniha
Anketa
Muzea a Velká válka aneb 100 let od vypuknutí I. světové války
Prezentace odborných profesí a řemesel
Po stopách Germánů
Ekoporadna ORSEJ
Archeologické muzeum Šatlava v České Lípě
Památník K. H. Máchy v Doksech
Vísecká rychta v Kravařích
Do muzea
Kudy z nudy

František Kněžíi a ti druzí

Koncem dubna byla v Maštálkově výstavní síni Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě otevřena výstava s názvem František Kněžík a ti druzí. Na životě drobného rolníka ukazuje historii českolipského zemědělství v 1. polovině 20. století a dotýká se tématu, které je opomíjené.

František Kněžík se narodil v roce 1911 v rodině domkáře v Třemešnici u Vlašimi. Na malém hospodářství od dětství otci pomáhal a sbíral zkušenosti. Absolvoval rolnickou školu, až do začátku 2. světové války, kdy převzal rodinné hospodářství, pracoval příležitostně v lesích hraběte Šternberka.

Po válce opustil rodnou vesnici a přestěhoval se do Luhova u Stráže pod Ralskem do domu č. p. 24. Původní majitelé, rodina Donathových, byli odsunuti do Německa. Třikrát větší pozemek, více živých zvířat než dosud, stroje, nářadí a zařízení po Donathových i z okolních domků, které zůstaly opuštěné - to vše byla velká výzva pro zkušeného rolníka, který přišel do pohraničí s čistými úmysly. František Kněžík a jeho sestra se s chutí pustili do práce. Poválečná léta byla pro hodně lidí výzvou něco dokázat a „být při tom“. Byla to doba očekávání. Kněžíkovi se snažili být dobrými sousedy, chtěli zde zapustit kořeny.

V padesátých letech odmítl zkušený rolník vstoupit do družstva. Snažil se plnit vysoké a nereálné dodávky, tiše snášel upozornění či varovné přípisy za jejich neplnění a také tresty, které následovaly (např. odebrání šatenek na půl roku). Odmítl plnit osevní plán, který byl nerozumný a poškozoval půdu. Zasel to, co jako dobrý hospodář považoval z hlediska kvality půdy za správné. Za to byl v roce 1950 obžalován a pokutován, vězení naštěstí díky amnestii prezidenta Zápotockého unikl. Krachující JZD Luhov chtělo vytvořit velké scelené lány a z tohoto důvodu Kněžíkovi v roce 1957 odebralo jeho pozemky. Jako náhradu dostal poloviční množství na nevhodných a vzdálených místech. Hospodaření pro něho bylo čím dál tím víc neúnosné. Nakonec vše odevzdal do družstva a do důchodu pracoval jako zemědělský dělník ve Vojenských lesích a statcích.

Celoživotní poslání, kterému byl veden od útlého věku, bylo u tohoto zemědělce okolnostmi doby potlačeno. Měl několik koníčků, některé souvisely s jeho prací. Věnoval se sadařství, na svůj sad snášel štěpy z různých sadů v kraji, vedl si pečlivou evidenci odkud pocházely a rád je poskytoval zájemcům. Byl sečtělý, měl velkou knihovnu a v ní sbírku pomologické literatury (část je součástí výstavy). Byl to kultivovaný člověk. Sbíral mince, také podkovy, sekery, pily.

Svoje sbírky, zemědělské nástroje a nářadí odkázal českolipskému muzeu. Část z nich je součásti stálé expozice na Vísecké rychtě v Kravařích. Část písemné pozůstalosti je vystavena na této výstavě.

K dokreslení problematiky rolnictví šedesáti let 20. století jsou vystavené také fotografie z meziválečného období, které zachycují krajiny s loukami a políčky, budovy statků s nářadím, zvířaty, lidmi. Snímky z padesátých let dokumentují kolektivizaci s rozoráváním mezí, plamenné projevy místních tajemníků a předsedů JZD, a hesla a agitky hledajícími  nepřátele mezi těmi co odmítli vstoupit do družstva.

František Kněžík se dožil devadesáti let, zemřel v roce 1991.

Výstava potrvá do 18. června 2017.

Magdalena Pujmanová

František Kněžík se sestrou

Statek v Luhově

V sadu