Archeologie a detektory kovů

Dne 22. května 2006 proběhlo oficiální setkání zástupců archeologických pracovišť působících na Českolipsku, Mnichovohradišťsku a Mladoboleslavsku Petra Jenče (VMG v České Lípě) a F. Krásného (Muzeum Mladoboleslavska) se členy občanského sdružení Klub hledačů historie. Hlavním posláním besedy bylo seznámit zúčastněné zájemce s některými zákonnými problémy, které s sebou koníček vyhledávání novodobých militárií pomocí detektoru kovů může v praxi přinést (a nezřídka také přináší). Součástí povídání bylo i komentované shrnutí některých ustanovení obsažených v zákonech č. 20/87 Sb. o státní památkové péči a č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny.

DETEKTOR A ZÁKONY

1) Archeologie

Archeologický výzkum mohou provádět pouze Archeologický ústav nebo organizace oprávněné k provádění archeologických výzkumů – např. muzea (nejčastěji muzea zřizovaná krajem), Národní památkový ústav, některé vysoké školy... Oprávněné organizace mají jasně vymezenou územní působnost. V případě regionálních muzeí na území Libereckého kraje jsou organizacemi oprávněnými k provádění archeologických výzkumů: Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě, Severočeské muzeum v Liberci a Muzeum Českého ráje v Turnově.

Movitými archeologickými nálezy rozumíme veškeré pozůstatky lidské činnosti od nejstarších období do novověku (včetně), které byly učiněny při archeologickém výzkumu nebo nalezeny jiným způsobem v zemi, pod vodou, popřípadě na povrchu (přemístění v důsledku eroze, orby atp.). Za archeologický nález mohou být v některých případech pokládány i předměty z období 1. nebo 2. světové války. Vlastníkem movitých archeol. nálezů je kraj, popřípadě stát nebo obec. Nálezy jsou ukládány výhradně do muzeí (jinou možnost zákon o státní památkové péči ani nepřipouští), kde jsou zaevidovány (následně i zapsány do centrální evidence ministerstva kultury), ošetřeny a ze zákona o ochraně sbírek muzejní povahy dle potřeb zpřístupněny pro studijní či badatelské účely. Kvalitní odborná péče o nálezy je nejen deklarována zákonem (a sledována kontrolními orgány), ale ve všech muzeích obsazených archeologem je již dlouhá léta samozřejmostí. Významnější archeologické nálezy bývají obvykle vystavovány v expozici, kde osoba náhodného nálezce může být po dohodě zveřejněna. Iniciály nálezce jsou spolu s mimořádně důležitými nálezovými okolnostmi (zadokumentovanými přivolaným archeologem, eventuelně zprostředkované nálezcem) základem pro odborné zhodnocení nálezu a jeho následnou publikaci v odborné literatuře. Muzea rádi jmenovitě oceňují odevzdané nálezy uvědomělých občanů na svých přednáškách nebo v tisku. Pouze zaevidovaný nález může posloužit odborníkům i široké veřejnosti a zároveň zůstane zachován příštím generacím!

Každý náhodný archeologický nález musí být dle zák. č. 20/87 Sb. o státní památkové péči nálezcem oznámen nejbližšímu muzeu nebo Archeologickému ústavu AV ČR v Praze nebo Brně (doporučujeme vždy upřednostnit muzeum v bývalém okresním městě). Nález i naleziště musí být ponechány beze změny a chráněny před poškozením nebo zcizením do prohlídky archeologem, a to minimálně po dobu 5 pracovních dnů po učinění oznámení. Nálezce movitého archeologického nálezu má nárok na odměnu. Zatajení / neoznámení nálezu je přestupkem, případně trestným činem, úmyslné poškození nálezu nebo jeho prodej může být právně kvalifikován jako trestný čin.

Vůbec nejčastějším archeologickým nálezem jsou fragmenty keramických nádob, vzácnější jsou nálezy pravěké kamenné industrie nebo předměty z kovů. Z kovových nálezů je třeba zmínit železné podkovy, různé nářadí (v pískovcových terénech např. klíny a špičáky užívané při lámání stavebního kamene), středověké a raně novověké mince, též třmeny, železné šipky a čtyřboké hroty s tulejkou, vzácná je pravěká bronzová industrie. Předměty z drahých kovů jsou v archeologii naprostou výjimečností. Nespoléhejte na vlastní schopnosti a vždy nechte nalezený předmět a místo nálezu posoudit archeologem!

Zákon o státní památkové péči nezná pojem „archeologická lokalita“, ale používá širší označení „území s archeologickými nálezy“. Provádění neoprávněných výkopů na území s archeologickými nálezy může přinést nejen nenávratné znehodnocení archeologických situací bez odborné dokumentace, ale navíc i vysokou pokutu pro pachatele. Územím s archeologickými nálezy jsou kromě pravěkých a raně středověkých hradišť, tvrzišť a zřícenin hradů, mohylových pohřebišť, také intravilány obcí (města i vesnice mají svou historii), místa historických vojenských střetů (např. bojiště z období sedmileté války), dále veškeré v terénu dobře identifikovatelné historické antropogenní útvary (valy, staré hornické dobývky, rýžovnické sejpy, úvozy zaniklých cest atp.). Většina známých archeologických lokalit byla zanesena do Státního archeologického seznamu, který pro území ČR vytvořil a aktualizuje Národní památkový ústav – ústřední pracoviště v Praze. Seznam je kromě pracovišť NPÚ rovněž přístupný na krajských úřadech a správně by jej měly užívat i památkové odbory obcí s rozšířenou působností.

2) Ochrana přírody

Zvláště chráněná území přírody a krajiny dělíme na velkoplošná – chráněné krajinné oblasti (CHKO) a národní parky (NP) a maloplošná – přírodní památky (PP), národní přírodní památky (NPP), přírodní rezervace (PR) a národní přírodní rezervace (NPR). Hranice(!) zvláště chráněných území jsou v terénu označeny při vstupech do území zelenou smaltovanou tabulí se státním znakem. Hranice maloplošných chráněných území a 1. zón NP jsou navíc v terénu vyznačeny horizontálními červenými pruhy, nejčastěji na kmenech stromů. Narušování terénu zvláště chráněných území při detektorové prospekci bez souhlasu orgánu ochrany přírody (v případě velkoplošných chráněných území Správa CHKO nebo Správa NP), může být posuzováno jako pozměňování dochovaného stavu přírody.

Na území 1. zón NP a v NPR je ze zákona o ochraně přírody a krajiny zakázáno vstupovat mimo značené cesty, pohyb návštěvníků však může být omezen i na území CHKO či v PR (upraveno v bližších ochranných podmínkách jednotlivých chráněných území).

Orgány státní ochrany přírody jsou v případě zvláště chráněných území: krajské úřady (mimo oblast působnosti jednotlivých správ NP a CHKO), správy NP a CHKO, Česká inspekce životního prostředí, Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo obrany (vojenské újezdy).

Ve zvláště chráněných územích se návštěvník často setkává se stráží ochrany přírody. Strážce přírody má status veřejného činitele, jeho posláním je kontrolovat dodržování předpisů o ochraně přírody a krajiny. Strážci jsou oprávněni zjišťovat totožnost osob, které porušují předpisy na ochranu přírody, ukládat a vybírat blokové pokuty, vstupovat v nezbytných případech na cizí pozemky, zadržet ke zjištění totožnosti osobu porušující právní předpisy o ochraně přírody a krajiny a odevzdat ji orgánu Policie ČR, požadovat pomoc nebo součinnost Policie ČR, popř. obecní policie, v případě nutnosti dočasně pozastavit rušivou činnost, při které dochází k porušování předpisů o ochraně přírody a krajiny.

Jeskyně a skalní převisy poskytují výjimečný životní prostor řadě živočišným i rostlinným druhům (vázaných právě na specifické prostředí skalních dutin); většinou jde o druhy chráněné nebo dokonce kriticky ohrožené (někteří bezobratlí, vrápenec malý, velmi drobná kapradina vláskatec tajemný ad.). Vzhledem k mimořádným konzervačním podmínkám představují skalní dutiny cenné paleontologické lokality (fragmenty zuhelnatělých dřev, semena, zvířecí kosti a jejich zlomky, miniaturní schránky suchozemských měkkýšů, rostlinné pyly), dokládající vývoj přírodního prostředí nejčastěji od sklonku poslední doby ledové po současnost. Vědecky hodnotné informace se nacházejí již mělce pod povrchem, jakýkoli nepovolený zásah mívá často plenivý dopad. Více než 90% prostornějších jeskyní a převisů jsou místy s archeologickými nálezy ve smyslu zák. o státní památkové péči. Na počátku 21. století je již samozřejmostí pečlivě vedený interdisciplinární archeologicko-přírodovědný výzkum paleoekologického charakteru; k výzkumu nezpevněných uloženin jeskyní a převisů musí každá organizace žádat o zvláštní souhlas orgán ochrany přírody, který stanovuje podmínky, za kterých může být průzkum nebo výzkum proveden. Jeskyně, tzv. přechodné tvary (skalní převisy) a povrchové jevy, které jsou s jeskyněmi v přímé příčinné souvislosti (závrty, ponory, vývěry) jsou totiž chráněny dle § 10 zák. č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny, bez rozdílu zdali se nacházejí ve zvláště chráněném území či nikoliv. Skalní dutiny jsou ze zákona chráněny jako celek, tzn. včetně jejich výplní a výzdoby. Narušování „jeskynních“ uloženin bývá posuzováno jako vážné přestoupení zákona o ochraně přírody a krajiny a je trestáno vysokými pokutami pro jednotlivce i organizace.

Text:   Petr  Jenč,  2006

Tisková zpráva  2. 7. 2007:

ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM NA HRADĚ DĚVÍN

Petr  Jenč a  Vladimír Peša 

Archeologové Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě už poněkolikáté spojili síly s občanským sdružením Klub hledačů historie (KHH). Sdružení nezištně poskytuje muzeu zejména technickou podporu při realizaci archeologických akcí vyžadujících užití detektorů kovů. Více než roční spolupráce přinesla významné výsledky při průzkumu bezprostředně ohrožených, poškozených nebo i dosud blíže nezkoumaných archeologických lokalit. Na pilotní akci záchranného detektorového průzkumu hradiště Hrada v přírodní rezervaci Příhrazské skály v CHKO Český ráj, koordinovanou Muzeem Mladoboleslavska v říjnu minulého roku (informovala řada sdělovacích prostředků), volně navázaly menší akce zaměřené na detektorovou prospekci vybraných speleoarcheologických lokalit. Zatím poslední společnou akcí byl průzkum známé hradní zříceniny Děvín nedaleko Mimoně.

Hrady na Českolipsku jsou bohužel stále častým cílem některých lidí, kteří nerespektují zákon o státní památkové péči a neodborně narušují archeologické situace, ať už nejčastěji za účelem zcizení archeologických nálezů nebo také při sběru novodobých militárií. Kromě polních lopatek se pomocníkem v nevítaných rukou stává i technika detekující přítomnost kovů. Všechny hrady podobně jako ostatní historické objekty a místa jsou přitom archeologickými lokalitami, na které se vztahuje přísná ochrana. Jedním z hradů, který byl nedávno poznamenán nelegální prospekcí, je právě Děvín u Hamru na Jezeře, jak dokládalo několik vykopaných jam v areálu hradu. Cílem archeologického průzkumu s využitím detektorů kovů bylo proto stanovit archeologický potenciál lokality a míru jejího ohrožení.

Tým členů Klubu hledačů historie a tří archeologů pečlivě prohledal celý hradní areál i svahy níže. Výsledkem je celá řada zajímavých kovových předmětů - ty však většinou dokládají události, které se uskutečnily až po zániku hradu. Ztracené mince z 19. a 20. století i kování hole dokládají čilý návštěvnický ruch, náustek - pravděpodobně z trumpety - zase pořádání kulturních akcí před více než sto lety. Staršího data je závěsek s Ukřižováním, jehož zdeformovaný tvar zůstává němým svědkem neznámé události na hradě, při níž došlo k poškození a ztrátě cenného talismanu. Nejstaršími předměty jsou různá stavební kování, skoby a hřebíky, které souvisejí s nejmladším obdobím života hradu. Do tohoto období patří i nedávný nález zhořeleckého haléře z 15. století. Výsledky průzkumu potěšily pracovníky českolipského muzea především zjištěním, že nejzajímavější archeologické situace se dnes nacházejí až několik metrů hluboko pod současným terénem a jsou tak bezpečně chráněny před případným poškozováním. Zůstanou tak cenným svědectvím o dávné minulosti pro budoucí generace.

VZÁCNÝ NÁLEZ BRONZOVÉ SEKERY NA MIMOŇSKU

Tiskovou zprávu naleznete zde.